Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun bojově nasazený v druhé světové válce. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné – v letectvu USA a Velké Británie mělo velmi špatnou pověst, naopak sovětskými letci bylo hodnoceno výborně. Jednalo se o stroj velice neobvyklé a zajímavé koncepce. Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné“ přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj.

Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (miles per hour, tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h. (Z tohoto také vycházelo typové označení P-400, které bylo použito u původně britských letadel modelu Airacobra, které po útoku na Pearl Harbour Američané neprodleně zabavili a zařadili do výzbroje USAAF).

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 10,36 m
• Délka: 9,19 m
• Výška: 3,63 m
• Plocha křídla: 19,79 m²
• Plošné zatížení: kg/m²
• Prázdná hmotnost: 2540 kg
• Vzletová hmotnost : 3530 kg
• Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec typu Allison V-1710-63
• Výkon pohonné jednotky: 1325 hp (988 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 612 km/h ve výšce 3350 m
• Dolet: 2360 km (s přídavnou nádrží s kapacitou 283 l při rychlosti 256 km/h)
• Dostup: 10 650 m
• Počáteční stoupavost: 1220 m/min (udáváno také 19 m/s)

Výzbroj

• 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm s 30 náboji
• 2 × synchronizovaný kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm v trupu (200 nábojů na hlaveň)
• 4 × kulomet Browning ráže 7,62 mm v křídlech (1000 nábojů na hlaveň)